An issue in current animal welfare ethics is the use of animals in medical education. At stake is the conflict of pain and suffering of the animals vs. the benefit to the students. The educator's role is to balance these two concepts. If the animals do suffer, this has to be justified by clearly establishing the necessity of their use. Neither this justification nor the methods for making the decision are clear. Addressed in this discussion are the arguments for and (...) against animal use, alternatives, and proposals for the resolution of the controversy. (shrink)

Si l'émergence des Etats au sortir du Moyen Age a progressivement conduit à une réduction des violences privées, le processus qui s'est alors mis en marche semble de no jours s'être enrayé. Ce tournant civilisationnel s'est traduit jusque-là par un refoulement de la pulsion de mort qui a pris la forme d'un monopole de l'Etat sur les guerres et d'une pacification diplomatique. Mais il témoigne à présent d'un épuisement inquiétant. Cela tient à l'affaiblissement des acteurs étatiques, si discrédités et contestés (...) qu'ils ne sont plus en mesure d'intervenir comme instances légitimes de régulation et de protection. Désormais, avec la mondialisation des violences non étatiques et des communautarismes, les sociétés doivent faire face à la brutalisation du monde - affrontements identitaires, destructions du lien social et des solidarités, exclusion de la communauté nationale d'individus lentement réifiés avant d'être socialement néantisés. Conjuguant les apports de la psychanalyse, de l'histoire et de la sociologie, cet essai propose un cadre d'analyse qui rend compte des reconfigurations actuelles d'une scène mondiale traversée par les forces destructrices de la décivilisation. (shrink)

Cet ouvrage est consacré aux principaux théoriciens marxistes. II montre comment ces penseurs ont rendu compte des conflits internationaux. Le paradigme marxiste se présente tout à la fois comme un cadre d'analyse, mais aussi une praxis. C'est pourquoi il a fait l'objet de tant de controverses théoriques et de luttes politiques. Cependant, il ne s'agit pas de se situer ici sur ce plan. Cette étude s'attache plutôt à montrer dans une première partie comment les pères fondateurs et les premiers théoriciens (...) marxistes (Marx, Engels, Lénine, Trotsky, Kautsky, Luxemburg, Liebknecht, Jaurès, Bernstein, Bauer) ont abordé la domination mondiale du capitalisme, et quelles approches ils ont élaborées sur la paix et la guerre. Dans la seconde partie, l'auteur traite de l'Ecole de la dépendance (Celso Furtado, André Gunder Frank, Fernando Henrique Cardoso) et des néomarxistes (Immanuel Wallerstein, Robert Cox, Stephen Gill, Eric Hobsbawm) pour évaluer les travaux critiques qu'ils ont menés sur les partages violents du monde. Par-delà les spécificités de chacun de ces penseurs, ce livre souligne la cohérence de la théorie marxiste en tant que matrice explicative des relations internationales. Cette dernière s'articule autour de quelques notions clés comme la lutte des classes, l'impérialisme et le capitalisme. Autant de concepts qui se retrouvent, avec la mondialisation de l'économie de marché, au coeur des questionnements actuels. (shrink)

We present the first systematic literature review on stress and burnout in K−12 teachers during the COVID-19 pandemic. Based on a systematic literature search, we identified 17 studies that included 9,874 K−12 teachers from around the world. These studies showed some indication that burnout did increase during the COVID-19 pandemic. There were, however, almost no differences in the levels of stress and burnout experienced by K−12 teachers compared to individuals employed in other occupational fields. School principals' leadership styles emerged as (...) an organizational characteristic that is highly relevant for K−12 teachers' levels of stress and burnout. Individual teacher characteristics associated with burnout were K−12 teachers' personality, self-efficacy in online teaching, and perceived vulnerability to COVID-19. In order to reduce stress, there was an indication that stress-management training in combination with training in technology use for teaching may be superior to stress-management training alone. Future research needs to adopt more longitudinal designs and examine the interplay between individual and organizational characteristics in the development of teacher stress and burnout during the COVID-19 pandemic and beyond. (shrink)

This article consisting of four points, shows the subject of multiple relationships between the realities of politics, ethics and the Catholic Church. The issue was presented on the basis of the writings and speeches of Joseph Ratzinger, the current Pope Benedict XVI. Article begins with a presentation of the relationship between politics and ethics as seen in historical perspective. The second section presents the so-called „political ethics” of the first Christian communities in the light of the indications contained in some (...) of the New Testament writings (cf. 1 Thess; 1 Peter) being the basis for the Christian way of acting in the area of policy. The third section indicates some realities like: progress, science and freedom – considered sometimes as an unquestioned idols and that`s why named once by Ratzinger „myth of modernity” – as a threat to connectivity between politics and ethics. The fourth section discusses the teaching of the Catholic Church on politics and the need for its ethical practice. In addition it contains some concrete proposals of Ratzinger that can be used in contemporary debates on the fundamental values of a democratic state in contemporary pluralistic societies. It also refers to Pope Benedict XVI appeals for more ethics of politics. (shrink)

Tato studie se zabývá dvěma spřízněnými jevy odehrávajícími se ve vědeckém prostředí. Jedná se o fenomén frustrace ve vědecké praxi a s ním spojenou touhu po rozpoznání vlastního výzkumu vědeckou komunitou a následně o otázku uznání od akademického společenství. Zmíněné fenomény jsou přitom úzce propojeny s ústředním tématem filosofie a sociologie vědy: kdo rozhoduje, co bude předmětem vědeckého bádání? Předkládaná studie nejprve představuje Mertonův mýtus o okamžitém rozpoznání vědeckého objevu a následně prostřednictvím exkurzu do oblasti ekonomie a na příkladech z (...) vědecké praxe poukazuje na jeho neplatnost. V závěru textu jsou společně s jejich dekonstrukcí navrhnuta možná řešení popsaných problémů. Text je také kritickým návratem ke dvěma studiím Josepha Agassiho, žáka Karla R. Poppera a tvrdošíjného zastánce kritického racionalismu, neboť právě Agassi ve svých dílech rozebírá dopady vědeckého vyloučení a neochoty naslouchat. (shrink)

Brytyjska estetyka została w XVIII wieku zapoczątkowana pracami A.A.C. Shaftesbury’ego i Josepha Addisona. Shaftesbury jako pierwszy wskazał na specyfikę doświadczenia estetycznego, odmiennego od bezpośredniego doznania zmysłowego, odwołując się do pojęć zmysłu wewnętrznego ( inward sense ) oraz bezinteresowności jako warunku tego doświadczenia. Do wyobraźni czytelników przemawiał pochodzący z Moralistów przykład pasterza podziwiającego piękno oceanu: „Doża, jako pan młody, który w majestatycznym bucentaurze płynie na łonie swej Tetydy – mówi jeden z rozmówców tego dialogu – posiada mniej niż biedny pasterz, (...) który, swobodnie wyciągnięty na zwisającej skale lub szczycie wysokiego cypla, zapomina o swych stadach i podziwia piękno oceanu” [Shaftesbury 1790, 328]. Ocena piękna wiąże się z przyjemnością płynącą z kontemplacji zjawisk, nie odnosi się do realnego istnienia przedmiotów. Pojęcie bezinteresowności w filozofii Shaftesbury’ego rozumiane jest jednak znacznie szerzej. Oznacza ono pewien sposób percypowania zjawisk poddanych kontemplacji i osądowi estetycznemu. Skoro zaś smak estetyczny opiera się na odrębnej władzy zmysłu wewnętrznego, podmiotowego warunku doświadczenia piękna, bezinteresowność odwołuje się także do określonej postawy, gdy obserwator porzuca własne, indywidualne upodobanie (związane z doznawaniem przyjemności, nie zaś piękna), a wydaje sąd, który ma mieć charakter obiektywny. Podając powody zepsucia smaku, Shaftesbury pisze m.in. (shrink)

U bogatoj literaturi o Gentskom oltaru, jednom od najvažnijih umjetničkih djela sjeverne renesanse što ga je 1432. dovršio Jan Van Eyck, često se tvrdi da je središnja scena zatvorenog Gentskog oltara, tj. Navještenje, jednostavno ilustracija teksta Lk 1, 26–38 kojega Van Eyck vjerno slijedi. Iako je Van Eyck nesumnjivo crpio nadahnuće iz tog teksta, ovaj rad nastoji uspostaviti i istražiti drukčiju hipotezu — da se Van Eyck namjerno udaljio od Lukinog teksta Navještenja, i to iz vrlo dobrog razloga koji je (...) povezan s kompozicijom i porukom Gentskog oltara u cjelini. U radu se ovoj „nekonvencionalnoj“ hipotezi pristupa ponajprije analizom dvaju mogućih pristupa tekstu Navještenja: idiličnom i kenotičkom. U tom se kontekstu Van Eyckov način prikaza Navještenja promatra s motrišta teorijskih doprinosa hermeneutici Lukina teksta, osobito u djelima Sørena Kierkegaarda i Josepha Ratzingera, tj. u skladu s kenotičkim (ili egzistencijalnim) tumačenjem. (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To (...) znamená, že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

Artykuł jest poświęcony trzem poglądom na temat demokracji, często przyjmowanym przez współczesnych decydentów, politologów i teoretyków polityki. Poglądy te, w mojej opinii, są błędne, ale błędne w sposób pouczający. Ukazują one bowiem poważne niezrozumienie natury i walorów demokracji. Jeśli uświadomimy sobie, dlaczego są one błędne, dostrzeżemy istnienie tych wymiarów demokracji, które zwykle łatwo umykają naszej uwadze. Do nazwania tych błędów używam nazwisk wybitnych myślicieli, którzy je popełnili. Pierwszy z nich określam błędem Berlina, odnajduję go bowiem w dorobku brytyjskiego myśliciela rosyjskiego (...) pochodzenia, Isaiaha Berlina. Drugi z nich określam błędem Schumpetera, nazywając go na cześć amerykańskiego bankowca, ekonomisty i myśliciela politycznego austriackiego pochodzenia, Josepha Schumpetera. Trzeci określam mianem błędu Rikera, przypisując go Williamowi Rikerowi, amerykańskiemu politologowi, znanemu ze swojego rozróżnienia między liberalizmem a populizmem. (shrink)